Báseň pro zaměstnance a děti téměř dospělé
Jako bratry jsme se stali, jako přátelé jsme se uctívali.
Jako andělé s křídly jsme se získávali.
Každý jsme si říkali brácho, ségro, příteli, přitom víkend propěli.
Užili jsme si moc srandy, v srdcích zbyly jen ty songy.
Všichni jsme se podpořili, po nocích jen klábosili.
Naše bratrstvo nám zůstává, strach mě na dno dostává.
Nastává mi z odchodu, a také z nových problémů.
Nevím, jak mám bez vás žít, protože mi nebylo nikdy líp.
S vámi se cítím jako v rodině, protože jste vyspělé.
Tato báseň je věnována těmto lidem: Pěťovi Čurejovi, Milanovi Ščučkovi, Karlovi Vašátkovi, Vláďovi Vašátkovi, Karolínce, Dášence, Ivošovi, Patrikovi (bramboře), Romanovi Jirouškovi a v neposlední řadě tetám – paní Čadové a Matějuvské a hlavně také, abych nezapomněl, Evičce.
Nikdy vám nezapomenu to, co jsem s vámi prožil a co jsme si společně užili. Navždy zůstáváte v mém srdci. Toto je věnováno ode mne pro DD Potštejn.
Vojtěch Sivak