Kája vzpomíná na Školu v přírodě
Začátkem října se děti z Dětského domova ve Smolině zúčastnily akce své základní školy „Škola v přírodě“, a tak jsem vyzpovídala jednoho z jejích účastníků Karla Svobodu, který si moc přál napsat článek do Zámečku, ale sám by to nezvládl.
Kájo, kde jste to vlastně byli, někde na horách?
„Ano, to místo se jmenovalo Dolní Morava a bydleli jsme na hotelu Sněžník. Malí bydleli v hotelu a my velcí na velké chatce společně s učitelkami.“
Co se ti nejvíce na „Škole v přírodě“ líbilo?
Nejvíce se mi líbil pan kuchař s paní kuchařkou, kteří se o nás moc dobře starali, dopřávali nám samá dobrá jídla, já moc rád jím. Po obědě jsme vždy odpočívali, to se mi taky líbilo.
A co se ti na „Škole v přírodě“ nelíbilo?
Nelíbila se mi stezka odvahy, protože jsem se bál, ale potom už jsem se nebál a za statečnost jsem dostal lízátko.
Byl jsi také na Králickém Sněžníku?
„Ne-e, byl moc daleko a já už jsem nemohl, byla tam taky velká zima a nás už bolely nohy, tak paní učitelka říkala, že se vrátíme na hotel.“
Mrzí tě to?
„Ano mrzí, příště, jak tam pojedeme, tak určitě vyjdu s panem učitelem až nahoru na Králický Sněžník.“
Byli jste ještě na nějakém výletě?
Ano. Bylo to v úterý, to si pamatuju. Navštívili jsme městečko Králíky a muzeum. V muzeu bylo moc vycpaných zvířat a ptáků. Ve městě mi paní učitelka dovolila, abych si koupil v obchodě nutelu a brambůrky, tak mi to udělalo velkou radost.
A co učení, učili jste se někdy?
„Ano, psali jsme do písanky, počítali matiku a taky jsme měli tělocvik, hráli jsme tenis, fotbal a hodně jsme chodili - hlavně po okolí.“
Vrátil by ses na Dolní Moravu?
„Ano, bylo tam dobře, mám to tam moc rád.“
A na co nejvíce vzpomínáš?
„Na pana kuchaře, on nám, když jsme odjížděli, dlouho mával a moc hezky se s námi všemi rozloučil.“
Chtělo se ti domů?
„Chtělo.“
A proč?
„Bylo mi smutno po tetách a všech, co s námi nemohli jet.“
Jak vás ve Smolině uvítali, když jste přijeli?
„Dobře, s tetou jsme si dlouho povídali o tom, co jsme prožili, byl jsem rád, že už jsem doma.“
Kájovi mockrát děkuji za rozhovor.
Karla Svobodu vyzpovídala teta Katka, DD Smolina