Zdolali jsme jeden z nejvyšších kopců v okolí
Vysokohorská turistika, Smrčina a podzim, to spolu trochu souvisí. Bez větších příprav, jen s odhodláním a nadšením, jsme se vydali na tuto horu. Parádní je, že jdeme stylem od dětského domova rovnou a zpět, kromě přívozu nejsme vázáni na další spoje.
Vyrazili jsme čtyři vychovatelé a dvacet dětí, jejichž věkový rozptyl byl od 3 do 17 let. Vycházeli jsme v 10 hodin dopoledne směr Lipno, následně přívozem na Bližší Lhotu a pak rovně za nosem a do kopce.
Cestu tam jsme zvolili nejkratší, ale nejobtížnější, vedlo nás to lesem, potokem, po skále, přes rozbořený most, bažinou apod. Děti byly plné nadšení a optimismu, uvíznutí bot v bažině jsme zahnali zpěvem, bloudění po lese svačinou a zimu pocitem chtít přežít. Cestou jsme obdivovali překrásnou přírodu, našli jsme tři prameny potoků, které dole byly téměř řeka, a nahoře potůček, co překročil i malý Kubík.
Kilometry se nám načítaly, ujídali jsme svačinu a batohy byly rázem lehčí. Na rozcestí „Pod Smrčinou“ jsme se rozdělili, já a Cyril jsme šli ještě ten malý kousek až na samotný vrchol spolu s 13 dětmi. Strejda Standa a teta Lenka se obětovali a šli s některými dětmi držet místo do restaurace. Na vrcholu jsme spojili tajné mapy a hledali poklad! Po delším hledání se to podařilo, objevili jsme ho, nadšení dětí se nedá popsat, ale lze jej vidět na fotkách! Zasloužená odměna za zdolání vrcholu Smrčiny, která na rakouské straně dosahuje 1338 m n. m., což je jeden z největších kopců v okolí.
Zpět se šlo jinou cestou, delší a méně náročnou. Těšili jsme se již na slíbenou večeři, tak cesta ubíhala velmi rychle! Celkem jsme ušli 25,5 kilometru, to je zatím rekord a nevím, zdali ho někdy překonáme.
Nedělní ráno mělo být ve znamení únavy a vzpomínek. První věta, co Samuel pronesl v neděli ráno, byla “Strejdo, půjdeme dnes zase na ten kopec?“. Je radost pracovat s dětmi, které mají nadšení z pohybu na čerstvém vzduchu, překonávání svých limitů a krásných panoramat.
Za vysokohorské nadšené turisty Solfronk Zdenek
DD Horní Planá