Teto Květo, děkuji ti!
Není to jen "teta", je to zároveň i ředitelka našeho Dětského domova v Mikulově. U nás se tyká, takže jí říkáme, jako všem ostatním vychovatelkám u nás, "teto".
Proč a za co jí chci poděkovat?
Bylo pár dní do konce školního roku 2010/2011 a já odjel společně se svýma kamarádama z dětských domovů ze všech koutů České Republiky na expedici do Mukačeva na Ukrajině. Tam jsem strávil 12 dní. Po návratu a dlouhé cestě z Ukrajiny do Ostravy jsem ještě odcestoval do Mikulova. V domově nikdo nebyl, všechny děti byly rozjetí na táborech nebo jely k rodičům. Takže mně zbývaly dvě možnosti, že pojedu na tábor nebo pojedu k mamce. Jenže na tábor jsem nechtěl a doma bych tak dlouho nevydržel. Tak mě teta Květa vzala k ní domů. U ní jsem byl asi týden. Měl jsem klid, chodil jsem ven, když počasí přálo, tak jsem zašel s kamarádama na koupák a dokonce jsem u ní měl brigádu.
Za tohle bych jí chtěl poděkovat, protože je to jen její dobrá vůle a dělat tohle vůbec nemusela. Mohla mě klidně odvézt na tábor a vůbec se se mnou o tom nemusela bavit.
Děkuji, teto!
Franta Miker,
DD Mikulov