Prohlídka Terezína: Po těle mi běhal mráz
Na začátku měsíce března jsem se společně se spolužáky vydal na exkurzi památníku Terezín. Terezín proslul za 2. světové války jako židovské ghetto a jeho část „malá pevnost” jako vězení pro odbojáře (např. Milada Horáková). Byl založen jako pevnost koncem 18. století. Nedávná minulost však dala ožít městu také jako tragickému symbolu utrpení desetitisíců nevinných lidí, kteří zde zahynuli v době nacistické okupace naší vlasti.
Průvodkyně nás provedla nejprve do míst, kde vězni byli evidováni, odevzdali své osobní věci, např. hodinky, řetízky dále své oblečení, a poté obdrželi trestanecký oděv. Dále jsme se dostali do cel pro židovské a nežidovské vězně, sprch, ošetřovny a po průchodu chodbou opevnění přímo na střelnici, kde byl bohužel ukončen jejich život. Během války probíhaly největší popravy. Vím, zní to dost smutně. Na mě zapůsobilo nejvíc toto místo a ukázalo mi krutost a bezcitnost německých okupantů. Na IV. dvoře, který byl zřízen jako poslední, zemřelo mnoho vězňů na tyfus.
Člověk si vlastně uvědomuje, co kdo na těch místech prožíval. Nechtěl bych osobně v této době žít. Sám bych byl už asi dávno mrtev. Mrzí mě to, co se stalo všem těm lidem. Myslím si, že je nutné připomínat historickou pravdu v nezkreslené podobě!
Albín Augsutín Balát
DD Staňkov