Klesá důvěra v DD? Děti prý nevěří svým vychovatelům
Poslední dobou hodně přemýšlím a zjišťuji, že v dětských domovech něco chybí. Shromažďuji tedy názory i jiných dětí z domovů a všichni se shodujeme v jednom. V dětských domovech se ztrácí důvěra k vychovatelům.
Všichni víme, že vychovatelé jsou jako naši náhradní rodiče, kteří se o nás starají. Abych se přiznal, některé tety a strejdové v dětském domově jsou jenom proto, že mají práci a nemají určitý vztah k dětem. Neříkám však, že je to v každém domově. Slyším nějaké dítě, jak se ptá strejdy: „Strejdo? Máte rád děti?“ A on odpoví, že ne! Toto je potvrzená pravda, která se mi dostala do e-mailu. Vychovatelům řekneme nějaký osobní problém a pak to vědí skoro všichni, dokonce i děti.
Myslím si, že to je teď největší problém, který v dětských domovech je! Děti nemají důvěru k vychovatelům. Nevěří jim! Protože ví, že to někomu řeknou a nedodrží to, co slíbili. Další problém, který je v domovech, jsou vztahy mezi vychovateli. Do toho mi sice nic není, ale sedím a píšu úkoly do školy a slyším, jak se tety mezi sebou baví o jiných vychovatelích, jak toto a tamto dělají špatně, jak to, že si tamta teta dovolila tamto a ta druhá zase tamto atd... Osobně si myslím, že by to aspoň nemuseli řešit před námi!
Mně samému trvalo dlouho, než jsem si aspoň k jedné osobě, k tetě, našel osobnější vztah. Co se mi na té tetě líbí, je to, že vše mi dokáže říct narovinu, dokáže mi pomoct, když se přiznám, ocení to, když udělám nějakou špatnost, myslí to dobře a chce mi pomoct, abych to příště už neudělal. Uvědomím si to. Ale teta a strejdové, kteří chodí do práce si jenom popovídat, sedět na vychovatelně a kecat tam, pomlouvat...to mi přijde nevhodné. Upozorňuji, že toto nejsou pouze mé názory, shromáždilo se mi jich tady docela dost a pouze je dávám do jednoho článku! Vychovatelé si možná teď říkají, že to není pravda, že to jsou nějaké výmysly, které jsme vyplodili z našich úst. Ale naopak, píšeme fakta, která jsou a budou. Děti mi psaly v anonymitě, dokonce si založily i e-maily, kde nebylo jejich jméno... Dokonce jsou domovy, kde ředitelé/ředitelky zakazují dětem číst časopis Zámeček! Děti se bojí říct svůj názor, bojí se říct to, co v domově právě je a co tam vládne. To je špatně! Domov má být kolektiv dobrých lidí, co dokážou pomoci! Navzájem si pomáhat, spolupracovat. Někde jsou děti, které prostě toto vůbec nemusí, kazí to, ale to se dá vždycky přežít.
Abych toto shrnul: Každý v životě dělá chyby, není dokonalý! Nejdřív bychom se měli zaměřit na sebe a pak soudit druhé, myslím si, že tato situace by nikdy neměla nastat, protože se vždycky najde nějaký kus problému, kde je chyba. Přijít na způsob, jak si v domově věřit, naslouchat názory druhých lidí, přijímat věci tak jak jsou!!!
Odhalili jsme fakta, která existují; pokud si někdo myslí, že to není pravda, ať si nevěří. Kdo má opravdové srdce, uvěří! Proto se pokusme tomuto problému zabránit a řešit ho! Jakým způsobem se to bude řešit, to posuďte vy sami, možná že časem na to přijdete.
Chci poděkovat těm, kteří se podíleli a našli odvahu se nebát říct pravdu! Obrovský respekt!
Anonym (a děti z dětských domovů)